Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Like the Phoenix I leaving the lies behind Future´s golden for me There is no one who can stop me now“
Nenechte se mýlit, výše uvedené verše nepatří do textové výbavy právě recenzované nahrávky Tima Tolkkiho. Jen se mi vybavily při poslechu jeho nejnovějšího hudebního výtvoru. Náladový Timo Tolkki skutečně neměl svůj osobní a muzikantský život lehký, což mělo dopad i na jeho skladatelskou tvorbu. Po mnohokrát propíraném odchodu ze STRATOVARIUS, pro něž složil citovaný refrén písně „Phoenix“, a pokusech o comeback v koncepčním projektu (podivné album „Saana - Warrior Of Light Pt.1: Journey to Crystal Island“), v regulérní kapele („REVOLUTION RENAISSANCE“) či v power metalové super skupině („SYMFONIA“) zanevřel na hudební business a ohlásil konec své kariéry. Nikde jinde snad neplatí tolikrát omílané klišé „nikdy neříkej nikdy“ jako v muzikantském světě. Nápad na vznik této metalové opery se vylíhnul v hlavě šéfa nahrávací společnosti Frontiers Records, Serafina Perugina, do jejíž stáje přináleží i TimoTolkki. A tak vznikl první (i když z hlediska chronologie děje údajně třetí) díl z plánované trilogie z dílny zavalitého Fina.
Skladatelsky, to jest hudebně i textově, se jedná o one-man projekt páně Tolkkiho. Nikoli však z hlediska pěveckého a muzikantského. Protože se jedná o metalovou operu a poněvadž Tolkki rozhodně nepatří k pěveckým esům, bylo třeba přilákat osobnosti, které svým hlasem propůjčí nahrávce patřičnou atraktivnost. A že má Tolkkiho jméno stále dobrý zvuk, je znát i z výčtu jmen zúčastněných hráčů (bicmena a klávesáků) a zpěváků. S elitní sestavou Elize Ryd (AMARANTHE), Michael Kiske (UNISONIC), Russell Allen (SYMPHONY X), Rob Rock (IMPELLITTERI), Sharon den Adel (WITHIN TEMPTATION) a Tony Kakko (SONATA ARCTICA) by se musel skutečně hodně snažit, aby natočil propadák. Především jsem rád, že dal příležitost sličné Elize Ryd, jejíž hlas má společně s Robem Rockem ústřední úlohu. Zdatně jim sekunduje Russell Allen. Účinkování zbylých tří pěvců se omezuje na pouhý jediný song. Avšak tady velký pozor! Jejich party stojí za to! Skvělý duet Elize Ryd a Sharon den Adel („Shine“) a výkon Michiho Kiskeho (závěrečný nejdelší titulní song) povyšují jejich jinak nepříliš výrazné skladby hodně nad průměr.
Pěvecky máme tedy jasno. A jak album působí po hudební a textové stránce? Předně, nebudu příliš odvážný, když prohlásím, že hudebně je zcela jasně identifikovatelné. Timo Tolkki svůj skladatelský rukopis již léta nezměnil a měnit zřejmě ani nehodlá. Jsem si jist, že některé pasáže by si hraví posluchači mohli za dlouhých zimních večerů jako puzzle skládat do různých písní STRATOVARIUS tolkkiovské éry. Taková činnost by ovšem nebyla příliš smysluplná. Odkazy na alba „Elements“ nebo „Destiny“ jsou nepřeslechnutelné. Stačí tedy zopakovat, že se jedná o standardní tolkkiovské symfo-power metalové album s rychlými sóly, souboji kytary s klávesami a decentními orchestracemi v mírném melancholickém oparu. Dostane se Vám jímavých balad, šlapavých i naspeedovaných songů a nechybí i závěrečný rozmáchlejší kus. To vše je ozvláštněno elitními zpěváky a příběhem.
A vida, málem bych zapomněl na příběh! Abych příliš neprozrazoval, jenom naznačím, že se má jednat o fantasy odehrávající se v budoucnosti, jež není lidstvu příliš nakloněna z důvodu ekologických a klimatických změn, a o hledání východiska z této krizové situace. Tedy opět téma, jímž je Tolkkiho tvorba protkána po celou jeho hudební kariéru. V onom příběhu však zcela absentují jakékoli postavy, kterým by zpěváci vtiskli svými hlasy nějaký charakter. Textově se tedy jedná o album se slabou dějovou linkou, přičemž o příběhu se dozvíte daleko více z promočních materiálů než z textů samotných.
V souvislosti s Tolkkiho operou se nabízí srovnání s jiným, v současnosti proslulejším metalovo-operním ansáblem AVANTASIA, jehož nahrávka „The Mystery Of Time“ vyšla nedlouho před tímto počinem. Přestože je AVANTASIA výrazně opulentnější, co se produkce, orchestrací, příběhu i počtu zúčastněných hudebníků týče, pro mě tentokráte vítězí minimalističtější Tolkkiho AVALON. Alespoň, co se hudební stránky týče. Album jde na dřeň, nehraje si prostřednictvím nabubřelé produkce na velké umění, je pohodové, poslouchatelné a nekomplikované. Pro fanoušky skladatele Tolkkiho přímo meditační album. A v případě osoby buclatého Fina jsem nakonec rád, že ještě počká s hudebním důchodem, přestože lze z geneze tohoto alba usuzovat na touhu vytáhnout z kapsy posluchačů nějakou tu kačku. Jsem tomu rád i za Tima Tolkkiho samotného, jenž tímto albem zřejmě naplňuje smysl svých veršů.
Like the Phoenix I rise From the ashes of life I don´t need fortune or fame Just some peace of mind.“
Poměrně zdařilý x-tý návrat Tima Tolkkiho! Ovšem spíše než o metalovou operu se jedná o klasickou nahrávku z jeho dílny, doplněnou o mírně naivní koncepční příběh. Jejím největším kladem jsou předvedené výkony pěveckých osobností, jež vtiskly této desce osobitý ráz a do budoucna skýtají i slibnou naději na další dvě pokračování. I když u Fénixe Tima Tolkkiho jeden neví…
Není to metalová "opera"(už mám kopřivku,když to spojení slyším),ale je to dobrý,výpravný power metal.Dá se velmi dobře poslouchat,hlavně skladby s ženským vokálem.
Skladby kde je mužský vokál,jsou naproti tomu místy nepřijemné,díky tomu,že jsou všechny pojaty v extremním výškařském stylu,a žádný ze zpěváků je prostě nedává.
Upřimně deska se docela dá poslouchat a po té bídě co Tolkki předváděl na svých posledních albech se Stratovarius,a na svých sólovkách,je to docela dobré.Hudba za 6,5,pěkný obal za půl bodu.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.